.Vídní za Patti Smith
13 7 2008
Budík zvoní v 5:00 ráno. Ve žlutém austobuse hráli Dům u jezera - opět se jasně ukázalo, že se vyplácí počkat alespoň 10 let. Naštěstí to byla na dlouhou dobu opravdu poslední neuzrálá věc, kterou jsme s Jankou be Vídni viděly a slyšely.
Vystupujeme na Praterstern. Přes Donaukanal vyrážíme k Hundertwasserhaus. Poměrně brzy ráno ještě není oblěžen turisty. Dalším naším cílem je horní budova Belvederu - Oberes Belvedere. Ve zdejších sbírkách obdivujeme, tak jako většina návštěvníků, především obrazy Gustava Klimta. Po odpočinku a obědě v krásných zahradách Belvederu dále putujeme Vídní. Je plná zajímavých míst, staveb, parků, zahrad, ulic a lidí. Naše cesta vedla například přes Karlskirche, Secession, Maria-Theresien-Platz, Volksgarten s Theseustempel, Michaeler-Platz a nakonec až k Stephansdom. Odtud trasou metra U3 konečně k Areně.
Počasí si s námi trochu zahrálo, když asi hodinu před vstupem do Arény začalo docela dost pršet. Před deštěm jsme se schovaly na lavičce pod schody ve dvoře nedaleko naší výstupní stanice Erdberg. Když jsme konečně dorazily k Aréně, nebe se najednou protrhalo a bez deště vydrželo celý Koncert. Koncert kvůli kteréme jsme do Vídně především jely. Koncert který byl naprosto skvělý. Patti Smith hrála se svou Band - syn Jackson Smith (kytara), Lenny Kaye (kytara), Tony Shanahan (baskytara, klávesy) a Jay Dee Daugherty (bicí). Atmosféra byla fantastická. Patti byla fantastická. Hudba byla fantastická. Zaznělo
Pissing in a River - Frederick- Are You Experienced? - Within You Without You - Don't say nothing - Beneath The Southern Cross - Helpless - Ain't It Strange - Ghost Dance - Dancing barefoot - Because The Night - Smells Like Teen Spirit - Gloria | Gimme Shelter - People Have The Power - Rock'n'Roll Nigger.
Pořadí písní si nepamatuji přesně a možná jsem na některou dokonce zapomněla. Asi v půlce koncertu pak navíc kapela bez Patti zahrála jednu píseň Lennyho Kaye - For your love. Celý Koncert trval asi 2 hodiny a měl úžasný spád.
S uchem od úsměvu k úsměvu jsme se metrem vydali na Südbahnhof. Na lavičkách v hale tohoto obrovského a překvapivě klidného nadraží jsme přečkaly noc. Čas jsme si krátily hlavně luštěním sudoku, které nám po tolika zážitcích a dni bez spánku dalo pořádně zabrat. Nakonec jsme klesly až na nejlehčí obtížnost nazvanou sudoku pro děti. V 6:08 jsme vyrazily zpátky vstříc Brnu a Pardubicím. Zpátky s dozvuky.