Název týmu: na Za nosem Tož jsem se rozhodl napsat pár slov o tom, jak se měl Název týmu: na noční šifrovací hře Za nosem. Nejdříve složení: Jarek Zůda, Dáša Kantorová, Marta Karabová a Jirka Syrový. S oběma slečnami jsem se sešel v Brně ve vestibulu Hlavního nádraží o půl paté. Poté si šly koupit lístky (já jezdím vlakem zadarmo). No a ve čtvrt na šest jsme vyjeli do Pardubic. Tam jsme chvíli museli čekat, než dojede Jirka s autem. Za chvíli ale dojel, a tak jsme se vydali na cestu. Ta byla dost zajímavá, pěkně jsme se projeli po kruhovém objezdu a párkrát jsme taky zabloudili. No ale kolem osmé jsme zdárně dojeli do Luže a od organizátorů jsme si vyzvedli mapku a úvodní sešitek. Čekali jsme první šifru, a ono nic. No nevadí, šli jsme do blízké restaurace a objednali si kofolu. Později také něco na jídlo. Ve 20.20 jsme už věděli, kde se nachází první šifra. A nastal problém. Nemohli jsme ji najít. No a pak jsme zjistili proč. Byla v jedné trubce zdi kostela, ale celkem hluboko, takže zvenku nebyla vidět. No dobře, ve 21.15 jsme tedy získali první šifru. Hodně panáčů s vlajkami. Hmm, že by vlajková abeceda? Ne, to asi ne. Napadá nás rozdělení po 15 stupních, tak jdeme zkoumat. Pořád nic. Časem zavoláme o nápovědu. Hmm, úhly. Tož teda dík, no. Napadá mě sestavit tabulku četností jednotlivých úhlů. Ha, maximálně je 255 stupňů! A u 240 není nic! To by odpovídalo tomu, že tam je W a X! Tak přeměřuju pár prvních úhlů a je vidět, že to je zhruba po 10 stupních. Tak luštíme znova a vychází smysluplný text, cosi s Košumberkem (už si to nepamatuju). V klidu dojíme, dopijeme, zaplatíme a ve 23.10 odcházíme. Příště si už asi smaženou nivu nedám, zas nějak moc extra mi nechutnala. Ale porce dělají pořádné, nesnědl jsem to. Tak nastává bloudění v Luži. Jdeme podle městských ukazatelů na Košumberk. Na jedné křižovatce přichází zrada! Není ukazatel a u hradu určitě nejsme! Naštěstí po chvíli najdem zelenou značku a jdeme radši po ní. Po chvíli nacházíme hrad a pak také šifru. Jen posun v abecedě, v 0.15 jsme našli a 0.25 odcházíme směrem do Janoviček. Prší. Cesta je celkem obtížná. Naštěstí to ustojíme a jdeme po silnici. Sakra, pod jakým okapem hledat? Obcházíme pár baráků a nikde nic. Pak nás napadne jít po jedné cestě. Dáša a Jirka náhodně rožli baterku a v dáli jsme uviděli kostel. Že by tam? No tak tam jdem. A v 1.15 nacházíme! Jednoduché, spojovačka. Rozhodnem se, že půjdem na autobusovou zastávku, abychom nemuseli stát venku v dešti. Rychle spojím všechny body a co? Jakási divná změť! No fuj teda, co s tím? Všimli jsme si, že lichá čísla tvoří jakési kolečko. No ale jejich spojení nám nic nedává. Později si všimnu, že přeci jen něco tvoří. Jako by to byla mapová značka nějaké kaple. Zkusíme teda spojit sudá čísla. Hele, psacím písmem napsáno Brdo! Ve dvě hodiny máme vyluštěno. Jdeme na výlet do Brda. Tam se dostaneme až ve 2.45. Tiket sportky, náhodně pomíchaná čísla. Jdeme kroužkovat ty, co jsou na stejném místě. Nic to nedává. Pak zkoumáme, jaká čísla se opakují, jaká chybí, pořád nic. A hele, v čísle tiketu jsou patrné mezery. Když ta čísla přiřadím písmenům v abecedě, vychází zizka. Hele, odtud vychází šipka k Šanci. Marta pak najde v mapě, že kousek odtud jsou Žižkovy šance. Tak tam jdem. Vycházíme ve 3.20. Jdem na Žižkovy šance. Nevíme kudy, protože jsme asi špatně odbočili. Tak teda jdem přímo do kopce. Je to teda zážitek. No ale zrovna když se rozhodujem, jestli se nevrátit, začíná trochu svítat a je vidět, že vršek je už nedaleko. Tak vyrážíme a po chvíli jsme na okraji lesa. Vyrážíme směrem na východ. Samozřejmě špatně, protože jsme vylezli na špatném poli. Naštěstí jsme si toho všimli. Nacházíme šifru ve 4.30. Pár barevných lístečků s divnou změtí písmen. Našli jsme i text šifry. Hele, pár skupin délkově odpovídá těm v zadání. Ale co s tím? Nevíme, jak přiřadit ty skupiny se sedmi a osmi znaky. Dlouho si s tím lámeme hlavu. Taky jsme nemohli dlouho najít poslední skupinu znaků. Naštěstí jsme ji teda našli. Jirku napadne, že se podívá na barvy lístečků. Hele, každá je tam dvakrát! Takže přiřazujeme skupiny do políček. Ale jak to dekódovat? No ale to je taky jednoduché. Přiřadíme barvy těm skupinám písmen úplně nahoře. Vychází to přesně. Tak a co ty ostatní písmena? Hele, tohle mi připomíná název jedné obce tady kousek, Lhota u Skutče. Tak to tam dosadím a jedu dál. Postupně s Dášou nacházíme další obce. Pak udělám spojnice obcí označených stejnou barvou a všechny se setkávají u jednoo místa. Kostelík v Hlubočicích. V 6.10 vyrážíme. Jdeme trochu oklikou, abychom zas nezabloudili. Proto dorážíme až v 7 hodin ráno. Dáša luští osmisměrku. Hmm, pěkná tajenka teda. Tudy cesta nevede. Pěkně dík. Tak si aspoň vypíšem ta slova, co se tam vyskytla. Hele, Střítež bus! Tak tam jdem. Jen pět minut, pěkné. V 7.40 jsme našli šifru. Jdem si někam sednout a už v průběhu zbytek týmu hází letopočty. Ale co s tím? Počítáme ciferné součty, další věci, furt nic. Navíc na mě doléhá spánková krize. No nic. Jirku napadlo, že by se mohla vzít poslední cifry letopočtů. Protože i poslední písmena jsou jinou barvou. Hmm, 418,2, to by mohlo něco být. Že by kóta? No fakt že jo! tak v 8.25 jdem. Sakra, nemůžem šifru najít! Hledáme dost dlouho, určitě jsme už byli na vrcholu a furt nic! Tak volám orgům, co jako s tím. No a že prej jakýsi dřevěný tyčky. Tak aspoň sbíráme borůvky. S Dášou se jdu projít a jdem i trochu dál na druhou stranu. Hele, tam je ještě vyšší kopec!!! Tak si jdem pro šifru. Našli jsme ji v deset. No pěkné, to bude asi na dlouho. Napadá nás, že by se to dalo udělat jako puzzle. No ale na druhý pohled je jasné, že tak asi ne. Pak taky morseovka s tím, že bude rozhodovat počet slabik a výraznější mezery budou mezery mezi písmeny. Taky nic. Zkoušíme různé kombinace a furt nic. Tak voláme o nápovědu. Morseovka. Už druhá nápověda a je nám k ničemu!!! Tak zkoušíme a zkoušíme a furt nic. O půl dvanácté voláme o řešení. A jdeme ke studánce. Šifru jsme našli ve 12.10. Po cestě jsme potkali Frikulíny. Pěkný kompas. No napadá nás jediná věc. Asi se půjde vyznačeným směrem. Co s tou druhou ručkou? Že by vzdálenost? 1400 m. No asi jo. Vychází to přesně do Mokré Lhoty. Frikulíni jdou jinam, asi jsou ovlivněni organizátorskou SMS o autobusových spojích, které jasně vedou k Proseči, což je na druhou stranu. My se ale nedáme a jdem tam, kam nás navedla šifra. Ve tři čtvrtě jsme došli na zastávku. Podíval jsem se a nikde nic. Tak jsme to asi vyluštili špatně. Hledáme ještě v okolí zastávky. Jirka si sedne uvnitř, zvedne hlavu a hele, je to tam. Jak to vidím, je mi jasné, co s tím a během minuty víme, kam dál. Ve čtvrt na dvě jsme došli Nových hradů. Zase divná abeceda. Jirka spustil zase analýzu písmen a za chvíli říká, co by mohlo být A a co E atd. Protože některé spojky a předložky jsou jasné. Tak si píšu a po chvíli si všímám toho, že to je až příliš podobné té abecedě od Žižky. A taky že jo, je to úplně to stejný. Takže ve 13.45 máme a jdem na křížovou cestu. Správnou cestu jsme ale nenašli, tak jdem trochu jinudy. No něco po druhé jsme našli padlého Krista a spolu s tím také zadání další šifry. Bohužel nevíme, co s tím. Na chvíli se u nás také zastavili orgové, a tak jsme zjistili, že odstartovalo jen 9 týmů a že už 3 vzdaly a poslední je těsně za námi. Pořád ale nemůžeme na nic přijít, a navíc holky musí ještě v sobotu odjet, protože mají zpáteční lístek. Marta navíc ještě musí odjet domů na Slovensko a Jirka vrátit auto. To nás vede k tomu, že se rozhodnem ukončit hru. Kdybychom věděli dřív, že bude možné jet až do neděle, určitě bychom si vzali aspoň řešení a jeli dál. No nevadí. Jdem teda na autobus, pak do Pardubic. První vlak jsme nestihli, ale naštěstí do Brna to jezdí skoro každou hodinu. Nasedáme tedy do Pendolina a jedeme domů. S vědomím, že šlo o velmi dobrou šifrovačku s dobrými nápady. Možná bych měl výtku k té šifře na Kozinci. Podle mě to bylo možná už moc překombinované. Jinak mě fakt nic nenapadá. Možná by nebylo špatné dopředu deklarovat, že pokud týmy budou chtít, bude možné luštit až do neděle. Pak bychom tomu uzpůsobili další program. Ale jinak fakt výborné, těším se na další. A zase jsem si ověřil, že venkovní části se mi líbí víc, než městské.