Na soustavě
planetární
bylo roku na sklonku
uviděl jsem znenadání
děsně hezkou ufonku
Nebyla to její vina
že se tam tak připadla
vlasy jako mlhovina
a zelená tykadla
Byla sama u talíře
a tak jsem tam zastavil
ačli zdá se to k nevíře
láskou jsem ji zaplavil
Byla jako supernova
pod tykadly s mlhovinou
byť už nepotkám ji znova
mám ji rád jak žádnou jinou