Nuže tedy, obdržíte-li zvadlo podobně vyhlížející, půjde jistě
o zajímavou věc, kterou by si nikdo neměl nechat ujít.
Se Zbonou jsme si tedy řekli, že je to dobrý způsob
oslavy oblíbeného Svátku práce. Oblékli jsme saka, přecídili botky a na nádraží počkali na zbylé šílence, akce se účastnící. Pozval nás známý mystifikátor Eximo, který se ovšem tentokrát přiliš nevytáhl, jelikož jsme se na nádraží sešli všichni.
S pozitivně naladěnou myslí a optimistickým úsměvem na lících, jsme zamířili do místního
velkého su(hy)per-marketu ------- (nebudeme
dělat
neplacenou reklamu) a nakoupili potřebné A-merické potraviny..
Pak následovala kontrola příslušných rekvizit-
mobilní telefon, noutbuk, sendviče, hamburgry a koka-cola by přece nemohli chybět.
Po přestávce na A-merickou svačinu jsme se odebrali zpět na
nádraží
a odjeli do Rapotic.
Protože byl krásný den, neodolali jsme tam pokušení zahrát si pravý A-merický
BaSketBal. Místo míče jsme zkušeně
použili plastovou láhev od minerální vody. Ta sice činila driblink poněkud obtížným, někdo by řekl i nemožným, ale alespon se naplnilo heslo barona Coubertina "Není důležité vyhrát, ale nepolít se".
A pak jsme vyrazili. Cestou vesnicí byl zapředen dosti hlasitý rozhovor o stavbě nové dálnice a důsledcích pro vesnici z toho vyplývajících, jako jest demolice některých domů a sousedství hlasité komunikace pro zbylé. Naše nevinné tlachání ovšem změnilo babky, plející své zahrádky, v udivené sochy, pročež jsme raději odešli směrem na Ketkovice.
Tam jsme se dostali stopem, přestože nás bylo osm. Patrně zapůsobil náš netradiční vzhled a rozjasněné tváře. Ze čtyř kolemjedoucích samohybů nám postupně zastavili tři. V našem z nás mámili, zda jedeme na svatbu či pohřeb a když jsme svěřepě tvrdili, že jdeme na čundr, urazili se, že si z nich děláme legraci.
Nás ale čekala další dobrodružství; nevěřící tváře trempů na Ketkováku, jejichž zmatené koktání "To je nějaká recese, né?!" jsme odbývali nevinným úsměvem a tvrzeními typu "Nechceme jen vydělávat peníze, ale poznat i normální život", "Stále sedíme v kanceláři a tak je pěkné vyrazit si do přírody" a podobnými.
Přežili jsme i napínavé okamžiky mezi životem a smrtí na skalách, uspořádali krásný A-merický piknik nad Oslavou a málem praskli smíchy při pohledu na vyjeveného mladíka, jehož jsme se tázali, kde by tady v okolí mohl přistát vrtulník. Zmaten vytáhl mapu a poslal nás na vojenské letiště v Náměšti nad Oslavou.
Celý výlet, který se mezitím stal téměř legendárním, byl zakončen ve vesnici na koupačkách a následnou partií šachu v místní hospodě. Vítěze nebylo, alébrž nám jel vlak.
