Základní motiv, na kterém je patrný paradox tritónu, je tvořen dvěma počítačem generovanými tóny v intervalu půl oktávy (takový interval je nazýván též tritónem). Pokud jsou tóny intervalu hrány jeden po druhém, někteří lidé slyší stoupající motiv. Jiní však, i když slyší tytéž tóny, slyší motiv jako klesající. Stejnou zkušenost udělá i skupina hudebníků, kteří jsou si svým vjemem naprosto jistí, a přesto se nemohou dohodnout, jestli u tohoto páru tónů výška stoupá, nebo klesá.
Paradox tritónu má ještě jeden zvláštní následek. Obecně, je-li melodie hrána v jedné stupnici, a následně transponována do jiné, vnímané vztahy mezi tóny zůstávají zachovány. Představa, že by se melodie mohla změnit po transpozici z jedné stupnice do druhé, je stejně paradoxní, jako že se kruh může změnit ve čtverec, pokud jej posuneme na jiné místo. Paradox tritónu ale toto pravidlo porušuje. Po zahrání nějakého takového páru tónů (řekněme C - Fis) může posluchač slyšet klesající motiv. Po zahrání jiného páru (řekněme Gis - D) stejný posluchač slyší místo toho motiv stoupající. Jiný posluchač ale může slyšet motiv C-Fis jako stoupající přitom motiv Gis-D jako klesající.
(Tritón vůbec chystá hudebníkům různá nemilá překvapení. Byly doby, kdy církevní moc jeho použití zakazovala jako dílo ďáblovo )
Tritónová iluze má i příbuzné hříčky, jako třeba Shepardovu stupnici - chromatickou stupnici hranou v umělé barvě tónu volené tak, že stále stoupá, ačkoli 13. tón je přesně identický s prvním. asa.aip.org/demo27.html
Tato hudební hádanka ukazuje, jak naše znalost hudebního úryvku silně ovlivňuje naše slyšení. Zkušební motiv obsahuje známou melodii (jak pro koho :-). Její tóny (tj. C, D, E, ...) jsou správně, ale jsou náhodně rozmístěny po třech různých oktávách. Zkoušíte-li melodii poslechem rozeznat, zjistíte, že to jde překvapivě těžko!
Klikněte a pokuste se rozeznat, o jakou melodii jde
Poslechněte si nyní melodii v původní podobě - všechny tóny v jedné oktávě. Bez potíží ji poznáte. Nyní, když víte, co máte slyšet, zkuste původní, roztrhaný motiv - zjistíte, že rozeznat jej je podstatně snazší. Pokud to nepůjde na první poslech, zkuste to ještě několikrát a melodie se nakonec objeví.
Základem této ilize je motiv, skládající se ze dvou snadno rozpoznatelných melodií (třeba stoupající a klesající stupnice), které jsou však proloženy tak, že jednotlivé jejich tóny přicházejí zprava a zleva (a u druhé melodie samozřejmě opačně).
Při poslechu ze sluchátek takový motiv vyvolává celou řadu iluzí, lišících se posluchač od posluchače. Praváci například často slyší melodii tvořenou vysokými tóny celou z pravého sluchátka a melodii tvořenou hlubokými tóny z levého. Pokud jsou sluchátka zaměněna, jsou vysoké tóny nadále slyšet ze stejné strany jak předtím, stejně tak jako tóny hluboké. Posluchači se tedy zdá, že během obrácení sluchátek se v nich vysoké i hluboké tóny přesunuly do sluchátka opačného.
Stejného efektu lze dosáhnout i motivem odvozeným od chromatické stupnice, např. přes dvě oktávy. Při poslechu na jeden reproduktor (jednoho stereokanálu) jsou slyšitelné jen jednotlivé skoky ve výšce tónu. Když jsou však přehrány oba kanály současně, vyloupnou se ze změti dvě plynulé melodie. Ve skutečnosti - váš mozek vytváří řád ve slyšeném chaosu...
Podobně jako binokulární efekty v prostorovém vidění, se uplatňují binaurální efekty v prostorovém slyšení. Binaurálním rytmům věnoval velkou pozornost a později je využil v tzv. psychowalkmanech i M. Valuch, kdy právě tomuto efektu přikládá, alespoň po zvukové složce psychowalkmana, největší význam, i když dominujícím efektem jsou podle něho optické vjemy. Binaurální rytmus, který Valuch zde použil, je vlastně zvukový podnět vysílaný asymetricky do obou uší.
Analýza rozdílů přijímaných zvukových signálů v mozku poskytuje informace o vzdálenosti a poloze zvuku a zároveň o prostoru, ve kterém se posluchač nalézá. Lokalizaci zdroje (informaci o jeho poloze) je možné extrahovat ze vstupních signálů analýzou některých jevů, jako je třeba meziušní prodleva, rozdil intenzit zvuku v obou uších, odezva boltce a deformace zvukového pole, způsobené tvarem hlavy.