|
Oslo 2013 (stopem na víkend do Norska)
Čekání a vděčnost, déšť a mlha, slunce a hvězdy, jezera a
ostrovy, skály a bažiny, racci a havrani, lišky a telátko, setkání a
loučení…
Jako naprostý amatér ve stopování jsem cestu začal v úterý ráno
u malého parkovišťátka na Jihlavské ulici v Brně. S cedulkou
Praha – Dresden jsem upoutal pozornost pouze jednoho alternativně
vyhlížejícího mladíka a jednoho pána, který mně poradil, že jestli
tady někoho stopnu, ať mu pošlu pohled, a že budu mít rozhodně
větší šanci na benzínce u dálnice. Tak jsem se cestou necestou přes
potok a po kolejích přesunul na stanici OMV. V době kolem poledne pumpa zela
prázdnotou, ale nakonec přece jen jedna milá paní zastavila a svezla mě do
Prahy. Poučen z předchozích nezdarů jsem rovnou přejel do Ďáblic, kde
jsem se setkal s dalším stopařem a společně jsme po pár minutách našli
pána, co se vracel do Ústí nad Labem. I když jsem měl předdomluvený
nocleh v Pirně, nakonec jsem výměnou za večeři zůstal na noc v Ústí
(mimochodem, v noci vypadá město fakt pěkně).
Kolem páté hodiny jsem se vydal na kraj města směrem k dálnici, což se
jevilo jako dobrý nápad do chvíle, než jsem zjistil, že je vlastně ještě
naprostá tma. Během půl hodiny marné snahy jsem přehodnotil plán a
popošel pár kilometrů územím nikoho kolem jezera Dělouš k benzínce, kde
jsem po pár minutách odchytil řidiče starého náklaďáčku, co měl cestu
do Berlína. Před městem jsem přesedl na český kamion jedoucí do Rostocku.
Protože jsem neuvažoval o cestě přes moře, stopl jsem ještě německého
přepravce automobilů, se kterým jsem absolvoval vyhlídkovou jízdu po
Hamburku. Rozloučili jsme se před odbočkou na Kiel a ještě jsem stihl
popojet s jedním Dánem k velkému shromaždišti kamionů kousek za
Flensburgem. Na nedaleké loučce jsem si uvařil večeři a ulehl ke
spánku.
Ve čtyři hodiny mě probudila zima (kdo by čekal, že spadne rosa, že?) a
začal obcházet postupně se probouzející kamioňáky s dosti naivní
cedulkou København (to jsem ještě nevěděl, že většina aut a
téměř všechny kamiony jezdí trajektem). Nakonec jsem našel aspoň polský
kamion, se kterým jsem popojel do Koldingu, a tam jsem stopl německý pár,
který mě vysadil na benzínce před Kodaní. Tady jsem si taky pár hodin
počkal (aspoň jsem usušil spacák), než mi zastavili dva pohodoví
Švédové, co se zrovna vraceli se člunem do Malmö. Dokonce mi poradili
místo na dálničním přivaděči, ale ze zkušenosti jsem tvrdohlavě pár
hodin zkoušel štěstí na benzínce, než jsem uznal porážku a popošel
k nedalekému kruháči. Tam mně v mžiku zastavil jeden ochotný pán,
který mě zavezl na strategičtější místo u dálnice, kde jsem téměř
okamžitě odchytil jednoho sympaťáka (taky říkal, že v mládí dost
stopoval), který mně cestou povykládal všemožné zajímavosti z historie a
současnosti Švédska. Další noc jsem strávil v lese u jednoho moc
pěkného odpočívadla před Göteborgem.
Ráno mě jeden dobromyslný pán popovezl na pumpu u průmyslového areálu za
městem, což se neukázalo jako příliš šťastné, protože jsem tam zkysl
skoro do poledne, než jsem přemluvil jednoho rybáře, aby mě popovezl
k benzínce před odbočkou na Strömstad, během čehož mně nezapomněl
několikrát zopakovat, že musím být šílenec (měl pravdu). Pumpa na levé
straně dálnice se ale ani tu neukázala jako šťastná a pár hodin jsem si
ještě počkal, než přijel lotyšský kamion, který mě vzal aspoň
k norské hranici. Tam jsem naštěstí po chvíli odchytl speleologa, co jel
vyzvednout kamarády na letiště, takže mě dovezl až na periferii Osla (kde
se mezitím pěkně rozpršelo). To už jsem byl v kontaktu se Sašou, která
mně poradila, odkud jede autobus správným směrem, na benzínce jsem si
koupil jízdenku a za půl hodiny už jsem vystupoval na zastávce Bregneveien,
poblíž jednoho studentského městečka. Trošku jsem se zcivilizoval a najedl
a šli jsme navštívit spolužáky erasmáky, z nichž jeden slavil
narozeniny. Mimochodem, jak by běžně člověku připadlo absurdní bavit se
s Čechy a Slováky anglicky, tak tady mně to přišlo vcelku normální
(v celé Skandinávii se anglicky domluvíte prakticky s kýmkoliv). Okusili
jsme Żubra a Żubrówky, ochutnali dort, zahráli si vědomostní kvíz,
zjistili, jak dělají lišky, a už byl čas se jít uložit.
Ráno jsme (poněkud uspěchaně) nakoupili zásoby na výlet a vydali se
autobusem severně od Osla na konečnou Skar, kde jsme počkali na Levina
(Němec, co tu taky studuje). Ten po pár minutách dojel (na kole, mimochodem
stále hustě pršelo) a společně jsme vyšli k jezeru Øyungen a následně
vzhůru na kopec Mellomkollen. Mezitím přestalo pršet a občas se mezi mraky
ukázalo slunko. Po krátkém občerstvení jsme pokračovali v cestě krásnou
přírodou na severozápad k jezeru Helgeren. Na břehu jsme se naobědvali a
chvíli jsme se vyhřívali na sluníčku. Rozloučili jsme se s Levinem,
který se musel vrátit, a se Sašou jsme se vydali dál na západ kolem jezera
Fortjern a zastavili jsme se na pohádkovém poloostrůvku u jezera
Bjørnsjøen (jedno z nejúžasnějších míst na světě, kde by jeden
nejradši zůstal). Protože se už ale schylovalo k večeru, vydali jsme se
dál kolem jezera, po cestě jsme na chatě Kikutstua doplnili zásoby vody a
poněkud bažinatou stezkou jsme došli k hrázi Østre Fyllingen, kde jsme
rozbili tábor. Protože muž moudrý staví dům raději na skále než
v bažině, zakotvili jsme (doslova) stan přímo u vodní hladiny.
Povečeřeli jsme kuskus s tuňákem, chvíli jsme ještě pozorovali, jak
barevná obloha po západu slunce postupně přechází na nebe plné hvězd, a
zalehli jsme ke spánku.
Po dosti studené noci přišla vhod ovesná kaše s jablky a čokoládou a
divoký mátový čaj, sbalili jsme ležení a když se nad jezery rozplynula
ranní mlha, už jsme byli na cestě na jih. Malým překvapením bylo, že
i nadále vedla cesta rašeliništěm (Norové dokonce nemají morální
zábrany píchnout doprostřed bažiny rozcestník), ale po chvíli jsme si
zvykli (když člověk šlapal po červeném mechu, propadal se jenom trochu).
Nasvačili jsme se na molu u Kobberhaughytta a postupně jsme směřovali
zpátky k Oslu. Protože bylo hezky, od Ullevålseter po cestě kolem jezer
Store Åklungen a Sognsvann bylo vcelku živo (něco jak v neděli odpoledne
u Brněnské přehrady, jenom místní mají poněkud sportovnější povahu).
Doma jsme dali pozdní oběd, přezuli se do suchého a šli navštívit
anglickou mši (úžasný zážitek, kostel narvaný k prasknutí a suprový
farář). Večer jsme ještě dokoupili zásoby, uvařili večeři a šli
spát.
V pondělí dopoledne jsem absolvoval komentovanou prohlídku univerzitního
kampusu, přístavu plného hvězdic a nové budovy opery (Oslo je nádherné
město, někdy si ho budu muset přijet prohlídnout důkladněji). Po
výborném obědě jsem se rozloučil a vydal se na benzínku poblíž konečné
metra. Netrvalo dlouho a odchytil jsem kamion, který ale bohužel moc daleko
nejel a vyhodil mě na nájezdu poblíž Sarpsborgu. Místo vypadalo zprvu
nadějně, ale po chvíli se ukázalo, že většina řidičů to má namířeno
zpátky do Osla. Naštěstí nedlouho před setměním zastavil mladý tesař,
který si udělal malý výlet a dovezl mě až na odpočívadlo před
Göteborg. I když se po cestě přehnalo pár deštíků, přes noc už
vypadalo počasí vcelku stabilně a nemusel jsem litovat, že jsem stan nechal
v Oslu.
Ráno jako jeden z prvních odjížděl litevský řidič převážející
vyřazený školní autobus kamsi na jihovýchod Švédska.
Česko-polsko-rukama-nohama jsem se s ním snažil domluvit, aby mě vysadil na
pumpě u Halmstadu, což taky učinil. Pravda, pumpy tam byly dokonce dvě,
ovšem když chcete jet z města na jih, asi byste si nevybrali severní
nájezd na dálnici, že? Mně to taky po pár hodinách docvaklo, trošku jsem
se prošel (Halmstad je mimochodem moc pěkné městečko) a po chvíli mně už
u druhého nájezdu zastavili manželé, co mě ochotně popovezli pár
kilometrů dál na další opravdu nešikovně umístěnou benzínku u Båstadu
(obecně pumpy kombinované se sjezdem z dálnice zavání dlouhým
čekáním). Z nepochopitelného důvodu mě snad i to čekání začalo
bavit, ale přesto jsem byl nakonec vděčný řidiči kamionu s cisternou na
cukr, že mě popovezl na o dost strategičtější pumpu za Helsingborg. Tam
mi po chvíli zastavil jeden Dán, který mně poradil, ať zkusím cestu přes
moře, a dovezl mně na jih Sjællandu na velkou benzínku poblíž Tappernøje.
Už bylo ale dost pozdě a řek jsem si, že ráno bude moudřejší.
Bohužel jsem prospal hlavní várku odjíždějících kamionů, ale po chvíli
přijel Holanďan, co mě dovezl do přístavu v Rødbyhavnu. Zainvestoval jsem
40 DKK do lístku na loď a za půl hodiny už jsem se plavil na palubě
trajektu Schleswig Holstein do Německa. Během plavby se opět po
delší době ukázalo sluníčko a tak nějak mě naplnil dobrý pocit. To mně
teda ještě nedošlo, že nebude úplně triviální někoho před nájezdem na
silnici stopnout, protože jediní, kdo měli důvod se zastavit, byli Dánové,
co si pouze jeli nakoupit pivo a cigarety. Tak jsem znovu popošel za
Puttgarden, odkud jsem chytil stop do Burgu auf Fehmarn, kde jsem aspoň doplnil
zásoby. Dalšími stopem jsem se dostal kousek před Lübeck a odtud jsem měl
plán to stočit na východ, ale nakonec jsem skončil před Hamburkem, odkud
už nebylo cesty zpět. Naštěstí si mé zoufalé cedulky Berlin
všiml jeden síťař z Hannoveru a dovezl mě k tamějšímu kamionovému
odpočívadlu u dálnice A2. Hned jsem odchytl polský kamion a s ním se
popovezl k Magdeburgu před odbočku na Drážďany (během cesty se
několikrát solidně rozpršelo, tak jsem chtěl pokud možno využít
domluvený nocleh). Už ale bylo dost pozdě a frekvence přijíždějících
aut pozvolna klesala, když tu náhle – co nevidím – českou espézetku.
Nebyli, pravda, zrovna dvakrát nadšení, ale dovezli mě až k velké
benzínce u Chlumce. Tam jsem si na posledních kapkách paliva uvařil
večeři a než jsem stačil ochutnat, už se ozvalo startování rumunského
kamionu. A kam jinam by to tak mohl mít namířeno, než přes Brno a Vídeň
do Rumunska. Hned mě pozval dál, lámanou angličtinou jsme se pobavili
o všem možném a za poslechu rumunské muziky šla cesta jedna báseň (teda
nebýt toho, že jsme byli naloženi pětadvaceti tunami podlahových krytin).
Každopádně, o půl šesté ráno jsem stál oběma nohama zpátky na
brněnské půdě.
Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem bezmála třiceti řidičům,
kteří mě popovezli o kus dál, i všem ostatním, co se nebojí stopařů.
Dále Nikitovi za nocleh v Ústí a Matthiasovi a Zuzce za nabízenou
(třebaže nakonec nevyužitou) střechu v Německu. A především Saše za
úžasný víkend v zemi statisíců jezer.
Mapa cesty tam: http://bit.ly/19ImgW5 a
zpět: http://bit.ly/19GY54A.
Zpět na úvodní stranu
|
|
